Esbéiksiáda, aneb víc času v autě než na svahu

Odvážný nápad obrazit o víkendu „Trojvěnec“ (tajné označení pro objetí tří závodů ve třech dnech ve třech evropských zemích) se nakonec změnil v pouhý „Dvojvěneček“ – objetí fisového závodu v Lenku (CH) a rychlý přesun 450km do Colere na Mistrovství Itálie.

Celkem čtyřčlenná výprava chytráčků (Martina Krejčová, Pavel Heiník, Tomáš Drbohlav, Martin Huleja), kteří se rozhodli o víkendu prosedět 2700km na bobku na zvláštně tvarovaných sedadlech Renaultu Espace, se v pátek v poledne vydala na téměř 1000km štreku do švýcarského Lenku, aby následně ihned přejela do Colere na italský nároďák.

Cesta do Lenku ubíhala rychle, kuci klasicky hlásili prasečiny všemi tělesnými otvory (co to šlo) a Martina se jen bezmocně chichotala. Na místo se dorazilo okolo 22h, proběhlo klasické namazání prken a namazání těl (Plzní).

Kompletní fotogalerie – Lenk (CH)

V sobotu jsme si museli přivstat a odprdlat pod svah na pozdní registraci a pak už jen hurá lanovkami nahoru. Na pistě, kde byla postavená trať, bylo dosti sněhu, což potěšilo Hulu a přemíra toalet, úkaz těšící Belma a Hajnoše. Trať byla hodně dlouhá (časy v kvalifikaci přes 1min.) a zajímavá – tobogány, skoky, wutangy, brány, několik střemhlavých padáků pro bezmozky.. Docela jsme si to užívali.

V kvalifikaci se dařilo podle očekávání Hajnošovi (4.) a Martině, ale ani Hula (11.) s Belmem (16.) se nenechali zahambit. Postoupili v pohodě všichni. V závodě si dobře počínal Hajnoš a v klidu dojel až do semifinále, kde mu na startu mocným pohledem ochrnul tělo alpský tlusťoch a závodník v jedné osobě OBEX (viz. fotogalerie).

Obrna poslala Hajnoše do malého finále společně s tlusťochem vyčerpaným z rozhazování zlých pohledů. V malém finále obsadil Pavel 3. a konečné 7. místo, což pro něj bylo mírným zklamáním. Hula s Belmem postoupili do šestnáctky a celkově skončili na 12. (Hula) a 15. místě (Belm). Martina v poklidu postoupila mezi 8 nej, ale nakonec napodobila Pavla a skončila také sedmá.

Po závodech jsme se rychle sebrali, naskákali do auta a vyjeli vstříc Italomodelům. Cesta podle zhulené navigátorky v krabičce TomTom byla trochu ostřejší, protože paní GPS nerespektovala uzavřené sezónní silnice a tak jsme málem narazili do stěny sněhu přes silnici. Do hotelu jsme se dostali až o půlnoci, těsně před nepříjemnou změnou času na letní.

Trocha spánku, luxusní snídaně v 6.30 a odjezd s nenamazanými prkny vstříc Colere. Bláto na parkovišti, sněžení, mlha a sedačka pamatující biatlonistu Mussoliniho na náladě moc nepřidaly, ale obavy byly po snad 40min transportu někam k nebi dokonale rozmetány.

Z nejvyššího bodu v Colere se dolů táhla zajímavá trať – start do díry, dvě boule, schod, corner, tobogán, dvě boule, tobogán, brutálně rozbitý corner za horizont, tři tobogánky a nájezd na cílový skok. Bratru 40 vteřin.

V tréninku výprava zaznamenala první ztrátu, Belma. Belm a Hula si klasicky domluvili tréninkový závod, který měl ukázat, jak na tom hoši jsou, ale ukázal jen Belmovo salto mortale na palici na prvním corneru, který mu Hula nemilosrdně zavřel na bránu a klaďák Belm, nečekající tak krysí boj, to odnesl prokouslým rtem a zatknutím bandou mediků, kteří, ač se pacient cítil ok, nic nepodcenili a svezli oběť na pozorování někam do Řiťákova a „Lazar“ tak nestihl kvalifikaci.

V kvalifikaci si velice dobře počínal Pavel a s přehledem postoupil. Martin se klepal do posledního okamžiku, neboť jeho čas dosti smrděl 33. příčkou, ale nakonec z toho bylo 30. místo a postup. Martina tradičně docela zajela a postup neminul ani ji. Po tréninkovém incidentu na prvním corneru nebylo nikomu dvakrát dobře, představa čtyř jezdců v tomto místě byla hrůzná.

První si trať v rozjížďce vyzkoušel Hula a po nepříliš dobrém startu se snažil utínat centimetry z ocasů soupeřů. První corner zaúřadoval a Martin „Víc štěstí než umu“ Huleja se hnedle uvelebil na druhé pozici a v klidu dojel do šestnáctky. O formě Pavla se není třeba moc rozepisovat. V následující rozjížďce nezaváhal ani trochu a doplnil mezi 16 nejlepšími Hulu. V šestnátce se kluci sjeli dohromady. Ze starťáku vypálil v rychlosti Pavlík následován hroznem hyen a ocasní stopkou (Hula). Pavel postup v klídku, Hula sbírá mrtvoly v rozbité trati a Čehuni jdou do semifinále. Zde se bohužel těsně řadí na 3. a 4. místo a jdou do malého finále. Start malého finále je dost vyrovnaný, Pavel trochu vpředu. Zbytek na corneru dohromady, menší grupáč a druhý Čech jede za Pavlíkem a volá na něj: „Hlavně klid, vole, je to doma.“ Celkově tedy Pavel Heiník 5. a Martin Huleja 6. Martina končí v malém finále, víc si pisatel nepamatuje.

Kompletní fotogalerie – Mistrovství Itálie – Colere (ITA)

Celý víkend se tak uzavřel poměrně dobrými výsledky a navázal na super umístění Davida Bakeše ve Francii.